Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Deathmetalové kvarteto z čilského hlavného mesta existuje od roku 2012, na konte má dve demá, EP a debutový album z 25. apríla tohto roku. Zložili a nahrali ho Pablo Cortés (basgitara), Daniel Poblete (gitary), Cristopher Zapata (bicie) a vokalista Alejandro Cruz, ktorý ako Nyarlathotep od roku 2010 hrával na gitaru u známych uctievačov Lovecraftovho diela UNAUSSPRECHLICHEN KULTEN. V Čile má death metal dlhú tradíciu, o miesto sa začal hlásiť už v 2. polovici 80. rokov a tamojšia scéna mala istý zvuk aj v dávnych časoch celosvetového tape tradingu. Neprekvapí teda, že mnoho mladších skupín sa vo svojej tvorbe takisto inšpiruje starým surovým a značne ponurým podaním žánru. Desať skladieb na albumovej prvotine SUPPRESSION prináša hromové náklepy striedané s duniacimi strednými a temperamentnými rýchlejšími pasážami. Ide v podstate o kov smrti z doby, kedy sa začal prikláňať k čo najrýchlejším tempám a brutálnejšiemu vyzneniu, ktoré však pracovalo aj s istou komplexnosťou.
Na rozdiel od mnohých ich krajanov ctiacich staré časy tu inšpiračnými zdrojmi nie sú MORBID ANGEL alebo INCANTATION. Osobne v týchto harmóniách, riffoch a atmosférach počujem skôr odkaz death metalu, aký hrali vo Švédsku CARBONIZED, THERION alebo LIERS IN WAIT, do istej miery zvláštny, technický a nabitý surrealisticky temnou atmosférou s dávkou psychedélie. Tam, kde Alejandrovmu hlavnému vokálu, pripomínajúcemu van Drunena v PESTILENCE, odpovie nepríčetné zavýjanie, mi príde na um aj debut nórskych CADAVER. Tento odkaz SUPRESSION spracovávajú s dôrazom na intenzitu, ale aj technickú a kompozičnú vyspelosť a v tomto smere treba spomenúť tiež bohatú, výraznú a nápaditú hru basgitary, ktorú dobre počuť a ukazujú sa v nej ďalšie inšpiračné zdroje, tentokrát z Floridy. Na ATHEIST a CYNIC z 1. polovice 90. rokov sa skrátka nezabúda a celkovo túto syntézu dvoch prístupov v novom šate, ktorej výsledkom je potešiteľne zaujímavý deathmetalový materiál, vítam.
STEVEN WILSON - Presents Intrigue: Progressive Sounds In UK Alternative Music 1979-89
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.